Amfibrach
| Dvojslabičné | |
|---|---|
| ◡ – | jamb |
| – ◡ | trochej |
| – – | spondej |
| Trojslabičné | |
| ◡ ◡ ◡ | tribrachys |
| – ◡ ◡ | daktyl |
| ◡ – ◡ | amfibrach |
| ◡ ◡ – | anapest |
| Kombinované | |
| – ◡ ◡ – ◡ | daktylotrochej |
| Legenda | |
| – | dlouhá, přízvučná slabika |
| ◡ | krátká, nepřízvučná slabika |
Amfibrach (z řec. amphíbrachys, oboustranně krátký) je v metrice stopa, skládající se ze tří slabik, v pořadí nepřízvučná-přízvučná-nepřízvučná (či v časoměrném verši krátká-dlouhá-krátká).[1]
V českém sylabotónickém verši jsou amfibrachy realizovány jako katalektické daktyly s předrážkou (přízvučné slabiky jsou vyznačeny tučně):
- „... ať zářilo slunce, ať večer se šeřil,
- já semknutou brvou jsem vrahy ty měřil...“
- (Petr Bezruč: Kdo na moje místo?)
Amfibrachický verš (z důvodu přízvuku, který je umístěn na předposlední slabice) je typický pro polskou literaturu:
- Grał w lesie Matysek na skrzypkach z jedliny —
- I wygrał, i wygrał — płacz zmarłej dziewczyny.
- O, płaczu bezbrzeżny, dlaczego tak płaczesz?
- Dlaczego w pnie drzewne, jak we drzwi, kołaczesz?
- Zapomnij o klęsce, a świat się odmieni, —
- I rosą spłyń w zieleń, i spocznij w zieleni!
- (Bolesław Leśmian, Matysek)