Trochej

Trochej je v prozódii stopa, složená ze dvou slabik, z nichž první je přízvučná a druhá nepřízvučná (platí v sylabotónickém verši, v časoměrném verši je první dlouhá a druhá krátká). V české literatuře je trochejské metrum velmi obvyklé a hojně užívané, což souvisí s tím, že v češtině je přízvuk vždy na první slabice slova a tedy je trochej v češtině i v řadě dalších jazyků velmi snadné utvořit. Rýmovaný verš, skládající se ze čtyř trochejů, je dokonce pokládán za jakýsi „národní verš“ české literatury.

„Čest a sláva Mudžekíwu!“
volali jsou mladí, staří,
když se, vítěz, vracel domů
s wampumovým svatým pásem
z domoviny Wabasovy,
tam, kde Bílý králík vládne.

Henry Wadsworth Longfellow: Píseň o Hiawatě, překlad Josef Václav Sládek (verze z roku 1909)
V anglické a americké literatuře je trochej méně popularní než jamb. Nejproslulejší trochejské básně napsány anglicky jsou pravděpodobně Havran od Edgara Allana Poea (osmistopý trochej) a Tygr od Williama Blakea (čtyřstopý trochej):

Once upon a midnight dreary, while I pondered, weak and weary

(Edgar Allan Poe, The Raven)

Tyger Tyger, burning bright

(William Blake, The Tyger)